ÚSPĚCHY ŽÁKŮ ___________________________________________

školní rok 2023/2024

TESTOVÁNÍ SCIO

MATEMATICKÝ KLOKAN

SLOHOVÁ SOUTĚŽ DO ŠKOL - TO SE VYSVĚTLÍ

Svět je plný záhad. Jak je vyřešit? ČT edu vyhlásila slohovou soutěž, která byla určena pro všechny žáky základních a středních škol. Bavila nejen nadšence sci-fi a fantasy, ale i ty, kteří vždy hledají pozemské vysvětlení. Pak už stačilo jen zapojit kreativitu a domyslet příběh.

Této soutěž se zúčasnila naše žákyně Pavlína Hájková z 9. A a v kategorii pro 2. stupeň obsadila fantastické 3. místo ze všech soutěžících z celé naší republiky! Pavlíně gratulujeme a děkujeme za vynikající reprezentaci školy.

Soutěžící měli navázat na toto zadání:

„Jednoho dne se u tebe ve třídě objeví nový spolužák. Vypadá podivně a vážným hlasem říká, že přichází z roku 2524. Jak se vzal v tvojí škole? Umí snad cestovat časem, nebo je vysvětlení úplně jiné?“

Soutěžní práce

Pavlína Hájková, 9. třída, Základní škola Sobotka

„Ahoj! Jak jsi se měl dnes ve škole?” vyzvídá hned mamka, co přijdu domu. Ví, že k nám měl přijít nový spolužák. Tak jen odvětím: „Přežil jsem.”. Maminka se na mě dívá tím pohledem, který říká: „Můžeš mi povědět víc nebo se musím na všechno ptát zvlášť?“ Chtěl jsem jí na to říct: „Jo, mohla by ses na všechno ptát,“ ale radši jsem začal mluvit sám.

„No, přišel k nám ten nový spolužák. Jmenuje se Alfréd a je fakt dost divnej. Tvrdil nám, že se stala nějaká chyba, a že neví, proč je v roce 2024.” Potom, co jsem to řekl, tak maminka zvedla oči od práce a podívala se na mě dost nechápavě. „Prostě nám tvrdí, že se narodil v roce 2508. Samozřejmě mu to nikdo nevěří. Asi je trochu máklej a myslí si, že je zajímavý.” dovysvětlil jsem. „Aha. No, tak se mu za to hlavně nesmějte.” Odkýval jsem to a šel do pokoje.

Nejdřív jsem si dělal úkoly, ale pořád mě rušila ta myšlenka, co když je to pravda. Třeba je z budoucnosti a mají tam ty přemisťovače jako v Harry Potterovi. On se chtěl například přemístit do domu s popisným číslem 2024, a protože neřekl: „Chci do domu 2024.”, a řekl jenom: „2024”, tak se ocitl tady. Pak jsem si řekl, že pouštím až moc svou fantazii na špacír a nechal jsem toho.

Ach jo. Zase přišla ta myšlenka. A proč teď, když chci jít spát? Zkouším myslet na něco jiného, ale nejde to. Řekl jsem si, že to budu muset prošetřit, protože mi to nedá spát.

Ráno jsem přišel do třídy a on už tam byl, tak jsem ho pozdravil a přisedl si k němu. Otočil se na mě. Strašně jsem se lekl. Pod očima měl úplně černé kruhy. Zeptal jsem se: „Ty jsi celou noc nespal?” „Ano, nespal, protože vím vše, co se dnes stane.” Docela mě tato odpověď zarazila. „Jak můžeš vědět, co se dneska stane?” „Prostě to vím.” Nevěřím mu ani slovo. „Tak, když to teda víš, dokaž mi to.” „Když chceš,” podíval se na hodiny, „teď je 7:35 a dvacet sekund. Počítej do desíti a přesně v tu chvíli přijde Kája a bafne na tebe.” Říkám si, to je ale kravina. No nevadí. Počítám: „Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, áááááááááá”. Kája na mě doopravdy bafla. „To byla jen shoda náhod!” „Když si to myslíš, tak si to mysli. Mohl jsem ti říct, co bude v tom testu z fyziky, ale když mi nevěříš.” řekl s klidem. „Tak to ne! To hned vyklop.” Vzal si papír a začal psát. Bral jsem to jako součást vyšetřování. Jinak bych nikdy nepodváděl.

Napsal nějaké otázky a já to pak porovnal s testem. A to byste nevěřili! On to napsal správně! Všechny ty otázky byly stejné. Slovo od slova!

Pořád mi to vrtá hlavou. Jak? Proč? Co se vlastně děje? Kdo to vlastně je? Nebo spíš co to vlastně je? Musím tomu přijít na kloub.

Další ráno jsem si k němu sedl. Povídali jsme si a on je vlastně docela fajn. Po škole mi navrhl, jestli nechci k němu na návštěvu. Kývnul jsem mu na to, ještě aby ne, když na to vše chci přijít. Bydlí v tom nejstarším domě v celém městě, ale když jsem vešel dovnitř, myslel jsem si, že jsem v roce 2524. Všude byla tlačítka, monitory, repráky, mikrofony atd. Přišel jsem si jako ve vesmírné raketě. Zeptal jsem se ho, kde to všechno vzal. „Vynalezl jsem to,” řekl a u toho se na mě koukal dost nechápavě. „Kde máš rodiče?” vyzvídal jsem. „Ti zůstali v roce 2524. Jsem tu sám a nemohu se vrátit zpátky.” Začínám mu věřit. Vše říká s vážným obličejem. „Proč se nemůžeš vrátit?” “Rozbily se mi hodinky.” „Tak si kup jiné.” Jenom vzdychl a začal mluvit. „To nejsou jen tak obyčejné hodinky. Jsou to hodinky, které mě dokáží rozložit na atomy a pak přemístit, kam chci. V roce 2524 jsou už zakázané, protože se někteří lidé snažili změnit minulost a to bylo velice riskantní. Jenom naše rodina si je potají nechala.” Koukal jsem na něj s otevřenou pusou. „Zavři tu pusu, ať ti do ní nevletí moucha.” Zavřel jsem ji a říkám: „Jak se teda rozbily?” „Nechal jsem je na stole a někdo si s nimi hrál, a protože jsou nastaveny na jednoho člověka, tedy na mě, tak mě odnesly sem a teď tady trčím. Jediné, co mám, jsou ty rozbité hodinky.” Vypadal dost smutně. „Tak je spolu opravíme!” navrhl jsem. „To není, ale tak jednoduché. Potřebujeme na to dva silné magnety, střelku z kompasu, ciferník, řetízek a to nejtěžší, co musíme sehnat, je deset gramů uranu.” „Vše až na uran seženu. To zkus ty. Sejdeme se po víkendu a dáme to dohromady.”

Vše mám, ale pochybuji, že on sehnal uran. Ráno jsme si spolu sedli a šeptá mi: „Mám ho.” V tu chvíli jsem vyskočil ze židle a zakřičel: „Jó! Teď to spolu opravíme a budeš moct domů.”

Ze školy jsme vyletěli hned, jak to šlo, a běželi k němu. Vysypal jsem svůj obsah kapes a on vyndal ze šuplíku uran, ale zarazil se. „Musíme si obléct gumové obleky, ať se nám nic nestane. A taky je ti jasné, že až to dáme dohromady, tak v tu chvíli navždy zmizím.” Jenom jsem kývl. Bylo mi líto, že zmizí zrovna, když jsme se stali kamarády. Co se dá ale dělat. Nemůže tady zůstat. Jeho rodina se o něj určitě bojí. Oblékli jsme se do žlutého gumového obleku a vypadali jsme jako mimoni. Hrozně jsme se smáli. Vyfotili jsme se, abychom na sebe měli památku. Pak začala práce. První jsme nalepili ciferník na první magnet, doprostřed jsme umístili střelku. Na druhou stranu jsme dokola nalepili řetízek. Pak přišla nejtěžší část. Museli jsme rychle nasypat uran do připraveného magnetu a nejdéle do 5-ti sekund na to nalepit další, jinak by to nefungovalo.

Oba jsme byli nervózní. Podívali jsme se na sebe a usmáli se. Řekl jsem: „Nikdy na tebe nezapomenu.” „Ani já na tebe.” Pak jsme se začali pekelně soustředit. On to tam nasype a já to rychle přilepím. Nasypal to a začal počítat. Já jsem to tam rychle přilepil, ale nic se nestalo. „Zvorali jsme to. Promiň. Já myslel, že to vyjde.” „Vždyť to nevadí, měl jsem alespoň chvilku naději.” Sklonili jsme hlavy a najednou jsme viděli, jak mizí jeho ruce a postupně mizí celý. Bylo mi trochu do breku, ale on se usmíval a řekl: „Děkuji!” Pak zmizel úplně.

Najednou to bylo, jako kdyby tady nikdy nebyl. Jako kdyby se nic nestalo. Všechny jeho věci zmizely. Řekl jsem si, že jdu radši domů. Vzal jsem si tu fotku a podíval se na ni. Zmizel i z ní. Ale mně ve vzpomínkách zůstal a ty mi nikdo nevezme.

CHEMICKÁ OLYMPÁDA - 60. ROČNÍK "LÁTKY V ŽIVÝCH ORGANISMECH"

Po třech letech jsme se opět zapojili do chemické olympiády. Letošním tématem byly látky živé hmoty. Do této problematiky patří nejen biogenní nebo stopové anorganické prvky a jejich sloučeniny, ale samozřejmě také přirozené organické látky. Z těchto důvodů bylo letošní téma značně obsáhlé. Velmi oceňuji odvahu žákyně Pavlíny Hájkové z IX. A, která se do soutěže přihlásila. Zodpovědně vypracovala všechny úlohy teoretické části. Navíc k tomu musela nastudovat základní organické sloučeniny, neboť toto učivo žáky 9. ročníku teprve čeká. Jakmile zvládla teorii, absolvovala praktickou část – zaměřenou na vlastnosti vitaminu C. Pozorovala jeho rozpustnost v různých rozpouštědlech, jodem dokazovala přítomnost této látky a zkoumala antioxidační vlastnosti citronové šťávy. Na závěr školního kola čekal Pavlínu ještě souhrnný test.

Po splnění všech tří částí postoupila Pavlína do okresního kola. To se konalo 1. března 2024 na gymnáziu v Nové Pace. Také zde nejprve účastníci olympiády řešili teoretickou část složenou z křížovky, různorodých úloh na vlastnosti a reakce vybraných prvků nebo sloučenin. Také zahrnovala méně oblíbené chemické výpočty. Pak následovala praktická část v chemické laboratoři, kde soutěžící prověřili své praktické dovednosti. Naše žákyně jako úspěšná řešitelka obsadila 5. místo v okrese Jičín.